OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ILLEGAL ILUSION s aktuální materiálem „Veto“ dokazují, že i u nás vznikají procítěné vyzrálé a plnohodnotně dotažené LP s vlastním ksichtem a názorem. Ačkoliv věkově se nám tato banda dostává do puberty (slaví tento rok dvanáct let své existence), její nahrávky z posledních let rozhodně nepůsobí jako nerozvážné výstřelky pubescenta. Ba naopak. Jde o promyšlenou, po všech stránkách dotaženou rockovou hudbu, která v sobě nezapře kořeny grungeové scény ze Seattlu, a to hlavně ve stísněných a drásavých pocitech, které naléhavě prýští z každého záhybu alba. Nečekejte však opis od grungeových ikon z počátku devadesátých let. Zvuk kapely je moderní a řádně sytý, jaký na úsvitu devadesátek neměly ani metalové spolky. Konzistence je valivá, ale neztrácí indie rockovou jiskru, napětí a ani tah na branku.
Emocemi nacucané skladby se mohou pochlubit nejen velmi slušným zvukem a podmanivými aranžemi, ale i zajímavou charismatickou barvou zpěvu, což už u nás jen tak nějaká kapela z podobného soudku nemá. Studiové pomůcky, jako jsou například výtečně vyvedené vícehlasy, bereme u zahraničních nahrávek jako samozřejmost, ale u nás je podobná aranžérská vyspělost ojedinělá. Pokud se vám zdá, že jsem nadšen tímto výtečně provedeným barevným vinylem s gravírovanou postavou, jejíž existenci odtajní pečlivější pohled na disk, tak máte pravdu. V českých rockových vodách je totiž podobné zjevení ojedinělé a já po vynikající desce „Under The True Color“ vítám další krok směrem k dokonalosti. Jen tak dál.
Nevšední rockový dvanáctipalec z hájemství grunge a emotivního rocku.
8,5 / 10
Jiří Bialík
- kytara, zpěv
Michal Kuděla
- basa
Michal Sobotka
- bicí
Matěj Kuděla
- kytara, fender rhodes piano
1. Autopilots
2. Breathing In
3. A Very Intimate Coup
4. Making the Gong Slown Down
5. Sparkler
Dried Blood Syndrome (2019)
Things After Death (2012)
Veto (2009)
Under The True Color (2007)
Day Counting, Night Counting (2003)
a.m. DIODE (EP) (2000)
LIVEring In Stará Pekárna (live EP) (2000)
Shy (1998)
Thread (demo) (1996)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Pohoda Records / Redblack Records
Stopáž: 21:16
Produkce: ILLEGAL ILLUSION
Studio: Slavičín
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.